středa 2. prosince 2015

WAR INSIDE MY HEAD

Stojím před zrcadlem a nepoznávám se. Koukám na sebe. Znám se 17 let a nepoznávám tu osobu, která stojí přede mnou. Prý jsem to já. To jako vážně? Začínají mi téct slzy. Nevím, co jsem to se mnou děje, ale tohle ani náhodou nejsem Já.
Lidé kolem mi už pár dní říkají, že vypadám smutně a jinak. Jinak ? To je to slovo?  Stále jsem si to nechtěla připouštět až do dnešního dne.
 Nevěřím tomu, že jsem se dokázala několik dní "nepodívat" na sebe do zrcadla a to nemyslím podívat, když se líčím nebo česám vlasy. Podívat, myslím na sebe uvnitř na opravdové JÁ , ne na můj obal kolem. Přehlížela jsem se a asi za účelem. Nechtěla jsem vidět to, co je pravda. Logické, že ano, protože radši vidíme to lepší i když je to lež. A jak že to asi začalo?

Úplně "nenápadnými" bolestmi hlavy. Určitě znáte, když Vás večer začne bolet hlava a vy jste přesvědčeni, že se vyspíte a ráno to bude v pořádku. Nu, když jste o tom přesvědčeni, tak by to mělo tak být, že ano ? No, ale co když váš problém, který vyvolal bolest hlavy je silnější než vaše přesvědčení? Tudíž mě bolela hlava i do dalšího dne. To ale nemůžu zapomenout na to, jak příšernou bolest žaludku jsem měla. Vzbudila jsem se a citíla jsem všechny ty bolesti, které jsem měla večer před spaním, jak pomalu přicházejí zpátky. Věděla jsem, že to "pouhá" bolest hlavy nebyla, ale že opravdu už tu něco nehraje a moje tělo mi to dává jasně najevo. A že si dalo záležet. Snažila jsem se s tím bojovat. Nepodařilo se. Celé dopoledne mě bolela šíleně hlava a taky samozřejmě žaludek tuhle akci bolestí nesměl změškat. Znáte to.. celé tělo Vás bolí, hlava už ani nevnímá, břicho jako by neexistovalo, ale vy musítě fungovat ve školním dni.
 Angličtina se mě stala hlavním nepřítelem. Poslouchání všech anglicky s americkým přízvukem mi začalo nějak iritovat. Přestala jsem tedy přemýšlet v angličtině a do finále i v češtině.

Konečně konec školy. Hlava se zdá lepší a snad žaludek také. Konečně můžu opět navštívit moji oblíbenou postel na dormu, sice jen na hodinku a půl, ale přeci.
 Po tréninku a večeři, jsem se vydala do Starbucksu s tím, žě mám absolutní "absťák" po kávě. "Grande Vanilla Latte, prosím". Vzpomínám , jak jsem Grande řekla s krásným přízvučným "r" a zařvala to po celé kavárně. Když mě prodavač popřál "Krásný zbytek dne, snad bude lepší než doposud byl" ...zvedla jsem rychle oči na něho a pousmála se. V hlavě mi proběhlo .."No ještě mi řekni, že i prodavač ze Starbucksu na mě vidí, jak mi celej den je."
Pak jsem si to uvědomila. Vzhledem k tomu, jak strašně silně dokážu vyjadřovat svoje emoce, pocity a nálady na venek, bylo mi jasné, že moje "nijaká nálada" jde perfektně vidět. Stejně divné, jak to věděl... Nic méně po cestě zpátky mi hlava začala šrotovat o sto šest. "Takže Jessi, proč se ti děje, to co se děje. Proč tě bolí hlava. Co zase tak moc řeším? " Pak mi to došlo.
 Jasně, že to je to,co ostatně vždycky už je skoro 3 měsíce jako na horské dráze. BOY. Horská dráha Vám dokáže způsobit nevolnost, i když na ni fyzicky nejste. A já taovou roller coaster mám už skoro měsíc v kuse. Když Vám na někom záleží a někoho máte opravdu rádi, je strašně lehké si s Vámi hrát. Ke mě bylo a mylsím, že i stále je těžké se psychicky a emočně dostat. Málo lidem se otevírám, i když na to nevypadám. Když ovšem pak přijde někdo, kdo si s VIP kartou a s klíčemi ke každým dveřím ve mě nakráčí do mého života, je to pro mě těžké jako vyřešit rubikovu kostku za pouhých pět vteřin. A veřte mi, že nejnovější rekord ve složení rubikovy kostky je 5,25 vteřin....MÁM CO DĚLAT!

Vaše emoce a city Vám začnou chodit doslova na mozek. Ovlivňují Vás naprsto ve všem. A hlavně ve vaší realitě. To znamená vaše myšlenky vytvaří vaší realitu. Pokaždé když uvěříte jen svým "pouhým" domněnkám- můžou se stát realitou, kterou nechcete...Šílené že ano.. ale opravdu to takhle je.A já jim začala věřit a nechala jsem je šáhnout do své reality, kde bylo naprosto vše v rovnováze.

Všechny holky a ženy ví, že Vám mužské pohlaví může pomotat hlavu na několik dní, měsíců a dokonce i let. Na druhou stranu, proč by jsme se měly nechat motat někým, kdo si hraje s našemi city a využívá toho, když skočíme na sladké slovíčka..Jo jo já vím, lehko říká, těžko dělá.
Samozřejmě ta nejvtipnější část ještě nepřišla.

 Kdokoliv kolem mě z mých přátel může mít problém se svým vztahem, kamarádstvím s čímkoliv a já přijdu jako nejchytřejší hlava Bílého Domu ve Washingtonu a poradím široko daleko. Vtěšinou, spíše vždy..a světe div se, MÁM PRAVDU!! Jenže moment... stejná věc se děje mě...no a myslíte, že svoje chytré rady umím aplikovat na sebe? ANI NÁHODOU. Nebo jinak všechno stále vím, jak bych to měla udělat, ale stejně moje ego je dominatnější a chytřejší v tu chvíli než moje srdce, že ano ? No já vím že ne!

Zjistila jsem se, jak strašně těžké je vypnout ego a řídit se srdcem, které má ten cíl přece jenom jasnější a lepší pro naší budoucnost. V mojí povaze a osobnosti ego hraje velmi velkou roli! Musím ale říct, že jsem se ho za poslední dva roky naučila docela kontrolovat, což podle mého je velký úspěch. Někdy moje znamení lva se chce ukázat víc a víc, proto i moje jednání je někdy takové jaké je. Jednáni LVA.

Nicméně zpátky k problému. Po návratu ze Starbucksu jsem se cítila o něco lépe. "DÍKY DÍKY BOHU". Ale věděla jsem, že pokud něco se svým problémem neudělám, vrátí se to zpátky. Tak jsem si tedy v hlavě vymyslela plán, který aplikuju, aby mě bylo lépe a nějak to teda všechno vyřešila. Měla jsem ale ovšem omezenou dobu. Musím prostě počkat na správnou chvíli. A tím má být podle mého plánu pátek. .....Uričtě znáte také to, jak jsi všechno do posledního puntíku nadiktujete a náplánujete a do finále Vám realita a okolnosti kolem vše změní. No doufám, že to můj případ momentálně nebude."Hope"..
Plán jsem sdělila s nadšením své nejlepší kamarádce, která mě vždycky naslouchá a poslouchá moje výmysly jako pro tajnou špionážní službu. Někdy mám pocit , když jde o něco co velmi chceme, dokážeme toho tolik jakoby jsme měli v tu chvíli zachránit celý svět. Což není nic špatného.

Jako každé uterý nám dvě holky z dormu udělaly Tureckou kávu, kde po jejím vypití Vám řekna jedna z nich vaši budoucnost. Asi budu znít šíleně, ale tenhle "rituál" děláme už dva měsíce a řeknu Vám, že 80% už mi vyšlo. Šílené že ano ? MOŽNÁ SPÍŠE ÚŽASNÉ! Takže tohle úterý nebylo vyjímkou. Po vypití kávy (ano už druhé tenhle den) jsem jsi radostně šla vyslechnout mojí future.
Byla jsem docela zaskočena, co všechno jsem tam měla a jak to opět nepřekvapivě sedělo.
Byla jsem zmatenější ještě více než předtím...
"OKAY, teď je to prostě na tobě, ty seš pánem všech situací a problému, které se ti dějou.Ty máš tu moc to všechno změnit" i když mi tohle probíhalo v hlavě, tuhle VĚTU mám jako radu pro všechny !!!! Jenom vy jste ti, kteří mají to největší postavení! Myslím, že se mi usínalo s lepším pocitem, aspoň jsem doufala.
 Nicméně, ráno Vás to opět doběhne...Nové myšlenky a začne to celé znova...Tentokrát mě hlava nebolela, ale začalo mě pořádně bolet v krku...Mám se smát nebo brečet ? BOLEST V KRKU- chci něco strašně říct, ale nemůžu, nemám ještě tu možnost..ALE VÍM, ŽE BYCH MĚLA. Jednoduché vysvětlení proč mě začalo bolet v krku. "Už jen jeden den.."
 Další den na večeři jsem se cítila více sebevědomá než dny předtím.Opět jsem zase věděla kdo jsem a co jsem. Když mi to lidi kolem opět řekli, že jsou rádi, že se zase usmívám, věděla jsem, že se vracím no matter what. Ale ještě nejsem u konce...

Někdy by mě zajímalo, kolik práce a věcí se musí odehrávat v našem těle při těchto situacích. Kolik tělo musí vydržet naší vnitřní bolesti, způsobené našim egem. Nemám ráda ego. E G O.

Všechno jsem sdělila mému tátovi. Nikomu nikdy nemůžu více poděkovat než jemu za všechny rady. Opět mě to otevřelo oči. A kápla jsem na to....
 Ztratila jsem sebe, zdravě sebevědomou sedmnáctiletou holku s jasnými célemi v životě během několika dní. A proč? Protože jsem se nechala strhnout něčím, co bylo pro mě naprosto zbytečné. Naprosto nezbytné a vzalo mi to všechno co jsem hrdě bývala. (TO CO VYZAŘUJE Z VÁS, PŘITAHUJE A ODPOZUJE LIDI, NA TO PAMATUJTE.)
 Proto jsem se nemohla poznat v zrcadle. Já to věděla, že to nejsem já. Nemůžeme si nechat brát naše JÁ, kvůli jinému člověku. Nemůžeme tu být pro někoho, kdo o to nestojí. Já vždy potřebuju slyšet od druhého, co opravdu chce, i když to sebevíce bolí, chci tu RÁNU SLYŠET NAHLAS! Neumím zavřít knížku bezdočtení poslední stránky, kde vše vygraduje. A tak to je stejně i se životem a se vztahem. Tím, že se zabýváme problémy druhých a snažíme se bojovat někde, kde pravdebodobně je už dobojováno.. ztracíme sebe.
A JÁ SE ZTRATILA....

Věřím tomu, že je to moje zkouška, kterou si musím splnit na další cestu. Stejně jako ve škole. Nevzládneme závěrečnou písemku na konci roku, bez procvičování a malých testů během roku. To znamená, než Vás potká něco velkého, musíte absolvovat tyhle zkoušky. I když jsou někdy pěkně kruté. Věc, kterou jsem se naučila...Pokud chceš pomoc někomu se změnit, nejdřív pomoc sobě a změň sám sebe -SVOJE MYŠLENÍ. Nic totiž není víc!

Zapomněla jsem kde jsem. Jsem na krásným místě v Americe, kde mám bezvadný lidi kolem sebe. Milovanou rodinu a kamarády, kteří na mě čekají doma.

Čtvrtek večer rozhoduje a pátek to definitivně dokončí. I když pravděpodobně nevíte o co pořádně jde, jen mi držte palce jako já Vám vždy budu !

Mějtě se rádi, pak Vás okolo všichni budou mít rádi. Někdy je změna dobrá, ale ne taková, která veme KUS VÁS!

Tehle krátký příběh jsem chtěla s Vámi sdílet už jen z důvodu, že tohle určitě zažívá více lidí než si myslím. Ráda pomůžu a ráda dám radu. !

EMAIL : blacklionxvi@gmail.com


SHARE LOVE!

WITH LOVE JESSLYN <3 !

p.s. Děkuju všem lidem, kteří mě vyslechli a snažili se mi poradit, jak nejvíce uměli a také mé nejlepší kamarádce Andrejce, která mě podporuje celou Ameriku!


- NIKDY NENECH, ABY TĚ STRACH Z PROHRY A ZE ZTRÁTY VYŘADIL ZE HRY!